V zásadě mne irituje trávník plný černých mravenců, né že bych neměla ráda trávníky, spíše nemám ráda mravence. Taky nemám ráda to na nervy jdoucí cvrlikání a ten místní mrtví klid. Všichni mají ny vše čas, nikam se nespěchá. Za plotem běhají slepice, na záhonku roste melodramatické kvítí.
Chybí mi město. Chybí mi chodníky z dlažebních kostek, na kterých se mile lámou podpatky nejedné slečny, chybí mi auta, pouliční lampy.
Připadám si jako Robinson na pustém ostrově, jen lehce postrádám Pátka. Dokonce mám namořnické proužky a na hlavě se mi nosí slamák.
V záplavě nudy jsem si asi po 456312345312156 přečetla rozhovor s mou milovanou Audrey Hepburn v březnové MC.
Přiznávám se, byla jsem z ní unešena i po 456312345312156 a to už jen podnadpiskem "Cigarety, tomatový dřus a bílé květy". Uznávám jí jako ženu, herečku, modní ikonu. Mé uznání její osoby utvrdila už jen věta "Nos nahoru nosí jen nevychovanci. Vždycky jsem si našla čas na to, abych byla milá téměř v každé situaci."
Pro dnešk končím, jdu se dále povalovat na ten zelený anglický trávníček.
Posílám sladké pozdravi z vesnice.
Žádné komentáře:
Okomentovat