snapshot

už to tak bude.

chybí mi polovina vlasů.

Kde kdo by řekl pátek, bláznů svátek. 

Kolem jdoucí by snad i tvrdil, že jsou blázni. Avšak chyba lávky. 

Byla jsem seznámena s okouzlující společností. 

Jsem šťastna, za tuto společnost.

pozn. pod čarou: mám vlastní hvězdu, puchýř na noze a spousty pamatujících se výstřižků večera.

   Opravdu bych si konečně měla pořídit diář, který po týdnu nepřestanu používat. 

V pondělí mám neděli, ve středu pátek. V pátek další pátek. 

Avšak kouzelné pátky to jsou.

Fotky jsou z nedělního pondělí, které jsem trávila se slečnou Terez.

Svítilo sluníčko a foukal jarní vánek. Ptáci zpívali.

snapshot

a nosit je budu.

dokud jim neupadnou podrážky.

a až jim upadnou, tak si je dám do vitrínky. 

   Když se řekne týden, první co si představím je sedm dní. Sedm dní z většiny nemilých, přehnaně uspěchaných a monotónních. Vstanu, zcivilizuji se, přečtu dvacet stránek knihy ve vlaku, prospím školu, přečtu další (již jen) 15 stránek, neboť usínám i po prospaném dni, vypiju hodně kávy a proběhnu odpolednem.
Ano. Měla jsem ráda hektické tempo svého bytí.
   Avšak během posledních týdnů zmizelo.
Čtu dvakrát víc, učím se dvakrát víc, na přátele mám dvakrát více času. Sladké zbohem nedostatkům.

 jsem Annemarie a jsem princezna. 

stavím zámky ve svým světě.

maj vysoký stropy, zažloutlý bílý stěny a francouzký okna.

Společenský absťák zažehnán. Nemoc je pryč.

  Páteční odpoledne počínaje zachvátil mne chaos. Do mého života se navrátilo hektické tempo. Jsem šťastna.
česala jsem, oblékala, fotila, spěchala, omdlívala. Pila přehnané množství kávy a vykouřila nedostačující množství cigaret.

snapshot

dostala jsem svolení ji zveřejnit. 

taky Tě mám ráda Dý

disease

   Slečna Annemarie je nemocná. 

Jsem ráda, že jsem nemocná. Kromě nevýhod, jako jsou abstinenční příznaky společenských a cigaretových závislostí, to má i spoustu výhod. 

   Člověk stihne udělat v bytě stokrát větší nepořádek než obvykle a ze zoufalství ho uklidit stokrát rychleji něž ten obvyklý. Člověk zjistí, že když loupe cibuli, tak cibule vždy vyhraje, nebo taky tu skutečnost, že neumí ani upéct rybu. 

    Když je člověk nemocný a je mnou, tak v nejbližších dnech umře hlady. Ano, přiznávám tu nepěknou pravdu, že nebudu báječná manželka, protože neumím vařit. Tedy pokud můj princ na bílém koni nebude vegetarián, který miluje brokolici. 

   Když je člověk nemocný, tak zjistí jak moc jsou jeho přátele starostliví, kolik hudby zná a kolik filmů viděl více než dvakrát. 

   Jsem velmi ráda, že jsem nemocná. Je to velmi přínosné. 

long hair? stop it!

Mám opravdu ráda slečnu Andrei. 

Nejspíše mi plně důvěřuje, nedivím se jí. 

Nevidím důvod proč by to nedělala.

Jednou takhle v našem malinkém Krnově se slečna Andrei rozhodla, že chce míti krátké vlasy.

Dnešním dnem počínaje jsem kouzelnou vílou. Splnila jsem její velectěné přání.

Přivítejte novou Andrei.

PS: aspoň něco mou maličkost v té škole naučili.

takhle moc vyděšeně se šklebila.

hystericky křičela.

a takto božsky dopadla.

milá slečna Andrei je chlapeček.

pokud přidáte tři řady umělých řas a linky, máte prosím pěkně něco jako Twiggy.

come back, go on

   Možná budu v příští chvíli sentimentální. 

   Řekněme, že každý má lidi, které nemám rád, každý má své nemilé spolužáky. Ale ať o nich napovídáme sebe škaredější věci, sebe vymyšlenější pomluvy a  sebe hloupější žvásty, stejně to pořád budou naši spolužáci. Do smrti se jich nezbavíme. 

   Ze školy si nepamatujeme jak se jmenovala ta malá učitelka co nás měla z češtiny, nebo ten tlustý fyzikář. 

To co si budeme pamatovat budou jména těch lidí co seděli v lavici před vámi. 

   Tím to chci poděkovat za to, že v této věci netrpím sklerózou a až mi bude devadesát tak se budu nad těmito fotkami jen smát.

   PS: nebojte mám vás ráda, mí milí spolužáci i nespolužáci.