dear here

   Jak už jsem říkala, mám ve vlastnictví starý foťák Zanit11. Nade vše ho miluju a konečně mám vyvolané fotky. Podle mne jsou báječné a velmi povedené.

 dear mother

prokletých sedmadvacet

27

Brian Jones

28.únor 1942 - 3.červenec 1969

Jimi Hendrix

27.prosinec 1942 - 18. září 1970

Janis Joplin

19.leden 1943 - 4.říjen 1670

Jim Morrison

8.prosinec 1943 - 3.červenec 1971

Kurt Cobain

20.únor 1967 - 5.duben 1994

Amy Winehouse

14.září 1983 - 23.červene 2011

R.I.P

welcome!

...Rozhodnutí padlo! - Už padlo? Proč já se všechno dozvím jak oposlední...

   Áno. Je rozhodnuto o osudu mé zdi. Máme přibližně týden před malováním. (týden, na který se odstěhuji na venkov) V mém pokoji to opravdu nevypadá, jako na sklonku změny. Volba byla jasná. Momentální barvy jsou oranžová+zelená. Zeď půjde na bílo, občas se na ní objeví flek nastříkaný zeleným spreje a to vše podtrhnou černé malůvky(proužečky, kolečka, obličeje, knírky a co já vím co všechno). Ohromě se těším. On the vilage budu asi vyrábět návrhy, tedy kromě pobíhání u slepic a pozorování přírody. Řekla bych, že celé se to taky přizpůsobí faktu, že chci na zeď fotky z toho mého nového/starého foťáku, které se momentálně vyvolávají.
   A asi takhle to tu vypadá teď...

...dodám připomínku, že ve skutečnosti to vůbec nevypadá tak přeplácaně.

live with the box in the box

   Je zajímavé jak nás naši rodičové přeceňují v dělání nepořádku a podceňují rychlost jeho úklidu.
Jo po skoro půl roce, před kterým začalo jaro, jsem provedla radikální úder v podobě JARNÍHO úklidu svého milovaného pokoje.
   Dalo by se říct, že můj dům krapet připomíná krabici, můj pokoj krapet připomíná krabici a taky obsahuje obrovské množství krabic plných štětců, barev, lepidel, lepících pásek, pásek z starých VHSek a mnoho dalšího (dle mého názoru) kreativně užitečného BORDELU. Ano, bordelu.
   Detailem zůstává(opět), že nevzhledné krabice jsou lehce na nervy jdoucí. A jelikož se v mém pokoji mimochodem ledabyle objevují plechovky s barvou, převážně černou barvou, natřela jsem je na černo a jejich milostivá víka oblepila kousky natrhaných novin. Jsem vskutku nadšena výsledkem.
   Krabice jsou zcivilizovány pokoj uklizen. Pořád to chce změnu!! Něco jako výkřik do tmy. Obrovský bílý flek na černé zdi. JO! Rozhodnutí je na světě, vymaluju si drahocenný pokoj. Momentálně by se dal nazvat kýčem či snad chaosem, ale po mém útoku slova budou slabá...

...opravdu jsem to já a né klučina ze sousedství. Jen jsem si v poslední době oblíbila košile všeho druhu...

...a taky jsem se vrátila k dlouholeté přítelkyni Toblerone

   Na závěr ochutnávka drahé world music v podání ostravských Evolution Dejavu.
Jejich včerejší koncert jsem si užila jak nejlíp to mohlo jít. Všude kolem pulsovala pozitivní energie a vzduch se chvěl nadšením. Báječnou atmosféru nezkazila ani bouřka.
   Šťastná jsem odcházela. Obdržela jsem autogramy a polibek zpěvákův.

lazy death

   Třetí hrnek kávy za cca hodinu. pár fotek, hromada popkornu...
Co dodat k líné noci. Čekání na smrt. A čas se přesypává dál. Trochy hudby k ránu...

http://wearemotorama.tumblr.com/

MOTORAMA

skvělá hudba, skvělé klipy, fota, všechno

náhodně jsem se k nim "doklikala" 

okamžitá láska v očích byla samozřejmostí

wednesday's walking?

   Je ze mě vesnický povaleč. Sedím uprosřed trávníku, -jako obvykle-piju kávu, čtu. Mimo to poslouchám zpěv ptáků.
   V zásadě mne irituje trávník plný černých mravenců, né že bych neměla ráda trávníky, spíše nemám ráda mravence. Taky nemám ráda to na nervy jdoucí cvrlikání a ten místní mrtví klid. Všichni mají ny vše čas, nikam se nespěchá. Za plotem běhají slepice, na záhonku roste melodramatické kvítí.
   Chybí mi město. Chybí mi chodníky z dlažebních kostek, na kterých se mile lámou podpatky nejedné slečny, chybí mi auta, pouliční lampy.
   Připadám si jako Robinson na pustém ostrově, jen lehce postrádám Pátka. Dokonce mám namořnické proužky a na hlavě se mi nosí slamák.
   V záplavě nudy jsem si asi po 456312345312156 přečetla rozhovor s mou milovanou Audrey Hepburn v březnové MC.
Přiznávám se, byla jsem z ní unešena i po   456312345312156 a to už jen podnadpiskem "Cigarety, tomatový dřus a bílé květy".  Uznávám jí jako ženu, herečku, modní ikonu. Mé uznání její osoby utvrdila už jen věta "Nos nahoru nosí jen nevychovanci. Vždycky jsem si našla čas na to, abych byla milá téměř v každé situaci."

   Pro dnešk končím, jdu se dále povalovat na ten zelený anglický trávníček. 

Posílám sladké pozdravi z vesnice. 

nádherňajs

   Drazí, jsem nadšena..
Nejenže mi včerejšího dne konečně přišla ta kouzelná vecička nesoucí jméno ZENIT11 a konečně jsem se pořádně vyspala, jako bonus jsem zase strávila kouzelný večer s And. Řešily jsme finanční krizi Řecka, popíjeli CINZANO a celý večer se smály své mimořádné hlouposti.

 

milovaná And v milovaném svetru

   Mimo všechny jiné aktivity posledních dvou dní jsem také stihla objeviti opravnu báječnou knížku. Jmenuje se Blýskání na časy a napsal ji takový pán, který se jmenuje Pelham Grenville Wodehouse. Pro ukázku povahy pana spisovatele vám sem házím úryvek z Předmluvy.

"Jistý kritik - neboť takoví lide, říkám to s lítostí, existují - utrousil ohavnou poznámku o mém posledním románu, že obsahuje všechny staré wodehousovské postavy pod jinými jmény. Teď už ho pravděpodobně sežrali medvědi, jako děti, které se vysmívaly proroku Eliášovi. Ale pokud je stále ještě naživu, nebude moci vznést podobné obvynění proti Blýskání na časy. Svou nadměrnou inteligencí převezl jsem tentokrát tohoto pána tím, že jsem uvedl všechny wodehousovské postavy pod stejnými jmény. Dovedu si představit, jak teď bude připadat sám sobě dokonale pošetilý..."

Dle mého názoru je to kniha, o které se opovážím říct, že je opravdu bájo. Je plná anglického humoru, nerozluštitelných jmen a podivností, jako je mluvící keř a (jak říká sám autor) velevynikající prase, Císařovna z Blandings.

Zbývá snad jen dodat pár fotek neurčitého původu..

...a na úplný konec mí milovaní 

runing time

    A máme za sebou první prázdninový víkend. Zvolejme sláva a všichni se radujme.

   Celý víkend jsem nespala. od pátku jedu prakticky NON-STOP. Jsem hrdá, že ještě žiji.
Z pátku na sobotu jsem celou noc četla, poslouchala hudbu, pila kávu a zase četla. Jsem asi podivín, ale ta knížka mne opravdu uchvátila. My děti ze stanice ZOO. Jeden velký odstrašující příklad, ze kterého plyne "tak takhle ne!". Jedno velké kouzlo. Přečetla jsem asi půlku, pak začlo svítat a přišlo mi zbytečné jít na půl hodiny spát. Uvařila jsem další kafe a dál četla a poslouchala hudbu.
   Sobotní ráno bylo ve znamení vlakového přemisťování z bodu A do bodu B. Směr vesnice, slepice, pole.
Dalo by se říci, že je tam mrtvo. Škareďácké počasí mi zkazilo plány a musela jsem hlídat svého tříletého bratránka, který tvrdí, že fotím naopak a háže po mě dřevěné kostky. Svým způsobem mi leze na nervy,ale stejně ho mám ráda.
   Dnes jsem byla navštívit And, po dlouhé době. Pily jsem, povídaly si a jak jinak než fotili. Tohle je výsledek. Kochejte se se mnou...