Kde kdo by řekl pátek, bláznů svátek. 

Kolem jdoucí by snad i tvrdil, že jsou blázni. Avšak chyba lávky. 

Byla jsem seznámena s okouzlující společností. 

Jsem šťastna, za tuto společnost.

pozn. pod čarou: mám vlastní hvězdu, puchýř na noze a spousty pamatujících se výstřižků večera.

   Když se řekne týden, první co si představím je sedm dní. Sedm dní z většiny nemilých, přehnaně uspěchaných a monotónních. Vstanu, zcivilizuji se, přečtu dvacet stránek knihy ve vlaku, prospím školu, přečtu další (již jen) 15 stránek, neboť usínám i po prospaném dni, vypiju hodně kávy a proběhnu odpolednem.
Ano. Měla jsem ráda hektické tempo svého bytí.
   Avšak během posledních týdnů zmizelo.
Čtu dvakrát víc, učím se dvakrát víc, na přátele mám dvakrát více času. Sladké zbohem nedostatkům.

 jsem Annemarie a jsem princezna. 

stavím zámky ve svým světě.

maj vysoký stropy, zažloutlý bílý stěny a francouzký okna.

Společenský absťák zažehnán. Nemoc je pryč.

  Páteční odpoledne počínaje zachvátil mne chaos. Do mého života se navrátilo hektické tempo. Jsem šťastna.
česala jsem, oblékala, fotila, spěchala, omdlívala. Pila přehnané množství kávy a vykouřila nedostačující množství cigaret.

disease

   Slečna Annemarie je nemocná. 

Jsem ráda, že jsem nemocná. Kromě nevýhod, jako jsou abstinenční příznaky společenských a cigaretových závislostí, to má i spoustu výhod. 

   Člověk stihne udělat v bytě stokrát větší nepořádek než obvykle a ze zoufalství ho uklidit stokrát rychleji něž ten obvyklý. Člověk zjistí, že když loupe cibuli, tak cibule vždy vyhraje, nebo taky tu skutečnost, že neumí ani upéct rybu. 

    Když je člověk nemocný a je mnou, tak v nejbližších dnech umře hlady. Ano, přiznávám tu nepěknou pravdu, že nebudu báječná manželka, protože neumím vařit. Tedy pokud můj princ na bílém koni nebude vegetarián, který miluje brokolici. 

   Když je člověk nemocný, tak zjistí jak moc jsou jeho přátele starostliví, kolik hudby zná a kolik filmů viděl více než dvakrát. 

   Jsem velmi ráda, že jsem nemocná. Je to velmi přínosné. 

pekla jsem kynuté koláče.

fotila nejbáječnější babičku

a jiné báječné příbuzné.

četla, poslouchala hudbu a procházela se po vesničce

a samozřejmě jsem pila kávu..

a čtete správně. nevykouřila jsem ani jednu cigaretu

hodlám v tom pokračovat. 

MrMajkl

Čtvrtek. Byl hektický, byl báječný. Byl všechno, jen né nepovedený.

   Začínal jako každý jiný všední den. Ano, hystericky jsem pobíhala a křičela, že nemám co na sebe. I když vím, že mám. Kafe, žádná snídaně a cigárko po cestě na vlak. Mám ráda své rána. I přes hysterii  jsem vyšla s úsměvem.

   Den jsem přešla. Škola, kafe, cigárko, zbytek školy. Kafe s Matějem. Vernisáž. Sraz s panem Majklem.

Pan Majkl je ta špatně zaostřená osoba na první fotce (ano nerada fotím večer).

   Chodili jsme, povídali si o nepodstatném. Pan Majkl je dle mého názoru milý (pokud mi zrovna neříká dámo!). Pan Makl rád fotí a jde mu to, talent nezapře. Ale abych nemluvila jen v kladech, přišel se zpožděním, nechal dámu čekat.

Anna, těší mne

happy fifty, happy new Y.

   Příspěvek do rodinné kroniky. Události minulé se rozrostou mým pohledem na tyto rodinné shromáždění.

Mám milou babičku a  o nic méně milého dědečka. A tahle babička z dědečkem jsou spolu padesát let.

Obdivuji, že spolu vydrželi, jelikož můj nejdelší vztah ztroskotal na (dle mého názoru báječných) třech měsících. Snad jednoho krásného dne dospěji a taky s někým vydržím déle než jen pár let. 

   Oslavit Zlatou svatbu je samozřejmé. Sjede se celá blízká i vzdálená (zdánlivě neznáma) rodina.

   A akce to byla báječná, sice spojená se silvestrovskými oslavami, ale báječná.

   Alkohol, kofein, nikotin.

pila jsem v tomto pořadí.

aperitiv - protože přípitek nelze vynechat

"Křičící ještěrka" - udělat z příbuzných pokusné králíky, je opravdu jednoduché

ovšem drink to byl výtečný 

Tequila sunrise - už jemně zamíchaná, né, první.

dále pak nepočítám nevyfocené panáky, a Novoroční přípitek

grey day

   Co říci úvodem? Nejméně týdenní těšení na perseidy je fuč. Naše krásné nebe schovaly mraky a začla bouřka. Po dněku a včerejšku jsem tak trochu dead. Půl dne na bruslých a půl na jehlách. Né že by mě bolely nohy, to né, na to si nestěžuju, ale přecejen je to fyzicky náročný.
   Včerejší fotky uvidíte, až tohle dočtete (nebo přeskočíte), dnešní budou až ke mě doputují pomocí zdlouhavé internetové cesty.
   Mimořádně nepiju kafe, ale kakaíčko. Mám občasné chutě číst si Alenku v říši divů pod peřinou s baterkou a dělat jak je to hrozně zakázaný. Mám chutě věšet se za nohy alá netopír a myslet si, že jsem dobrá. Mám chutě nakreslit si dveře na stěnu křídou a říct "pá". A v neposlední řadě ze zásady vařím jen podle kuchařek Barbie a Medvídek Pů.

prago..

I like it!

nátělník - NY
legíny - F&F
svetr - H&M
boty- Deichman

A pro všechny pověrčivé. Nebo pro všechny co nemají rádi číslo 13.

Tohle je číslo popisné mého domu.

Opravdu si nemyslím, že by nosilo smůlu, zatím jsem živá, zdravá a náležitě si to užívám.

dear here

   Jak už jsem říkala, mám ve vlastnictví starý foťák Zanit11. Nade vše ho miluju a konečně mám vyvolané fotky. Podle mne jsou báječné a velmi povedené.

 dear mother