freckles

jedna z platonických lásek.

ti, kteří je mají je nechtějí 

a ti, kteří je nemají je milují.

first impression

   V životě nejde jen o první dojem! Ale bylo by na světě mnohem líp, kdyby se tímhle neřídila jen jedna malá holka z malýho města.
   Neříkám nic. Každý někdy zjistil, že lidi na první pohled báječní, nebyly až tak báječní a taky každý se snaží ten první dojem udělat co nejlepší (v tomhle případě jsem každý i přesto, že mě to štve).
Žena chce být na první schůzce ta nejkrásnější a je schopna hystericky běhat po bytě, že nemá co na sebe, celých 24 hodin předem. Muž si vezme svůj nejlepší oblek. A nakonec stejně zjistíte, že muž je s prominutím rozvedený podpantoflák a žena ukřivděná hysterka.
  "Rudá rtěnka a nejdražší parfém to nezachrání. Nejjednodušší je udělat ze své největší chyby tu největší přednost." Ne, netuším jak chcete na hysterii najít něco pozitivního. Mám jen to štěstí, že nejsem hysterka a miluju rudou rtěnku celým svým srdcem.
   Když se nesnažím udělat ten první dojem nejlepší, tak to stejně dopadá nejlépe. No, na blbce štěstí nejvíc sedá.
 

PS: třikrát sláva rudým rtům

reklama na kýč

pozn. kýč = naoko líbivé, ale umělecky bezcenné dílo


   Šťastné a Veselé Vánoce jsme si popřáli a snad je i prožili. 
Vzhledem k rozšířenosti sociální sítě FaceBook a lenosti jejich uživatelů jsem opět byla označena na pár vánočních "fotkách". Se slovy Veselé Vánoce a šťastný nový rok se na mne z nich smějí Santové a mimina v červených čepicích s bílou bambulí působící roztomile.
   Snad jen jedna tahleta Vánoční "fotka mě potěšila. Jeden chlapec totiž báječně vystihl, co si myslím a měl v popisku napsáno: "ten tlustej transexuál v červeným ať se jde vycpat, červená je pro Karkulku a Vánoce pro Ježíška!!!" Sama bych to lépe neřekla. 
   Ovšem nejhorší mi připadá, že když si vygooglujete slovo Ježíšek, tak na každé, třetím obrázku můžete zhlédnou toho štědrého dědulu trpícího silnou obezitou! 
   Ale já říkám DOST! Už mě nebaví koukat na reklamy ve kterých vystupuje tzv. Santa Klaus. Jakoby nestačilo, že máme fast foody. 


  Takže, milý Ježíšku děkuji za tvou štědrost a příště přijď zas, budu celej rok hodná. 
   

"good morning AMERICA"

   Každé ráno můžete slýchat ze svých televizí přání dobrého rána. Můžete slyšet dobrou hudbu, zprávy, vidět jaké bude počasí. A to vše za cenu toho, že vstanete v kouzelných šest hodin ráno.
   Já říkám dost! Nemám ráda tyhlety ranní show. Možná je to tím, že nerada vstávám brzy, ale to je vedlejší.
   Jasně, snad každý rád poslouchá ráno hudbu a snad každý chce vědět jestli budou třicítky nebo sněhové bouře, ale...
Podle mého názoru patří k ránu pořádný hrnek kávy, cigareta a v neposlední řadě noviny, to je má vidina idylického rána.
Né že bych po ránu četla noviny, ale k tomu jisto jistě jednou dojdu.
   Poslední, nejspíš nejdůležitější, pravidlo pro báječné ráno je, že obvykle nesmíte vstávat ráno, ale jemně před polednem. Ideální je vstát tak kolem jedenácté, uvařit si tu skvělou kávu a vlastnit balkón, na kterém si vychutnáte cigaretu a sluneční svit. Pozadí téhle skvostné scény tvoří vaše oblíbená hudba.
   Takže "Dobré ráno Ameriko!"
  

  

Wir Kinder vom Bahnhof Zoo

   Dnes jsem konečně dočetla knihu. Knihu né moc tlustou, za to obsahově velmi bohatou.
Kniha My děti ze stanice ZOO mě osobně velmi zaujala, snad nikdy jsem se nepřistihla číst tak rychle. Jelikož je knížka podle skutečnosti, je to dosti odstrašující knížka a hlavní hrdinka Christiana je dosti odstrašující případ.
   Brala heroin a nikdy se z toho nedostala. Při čtení mě neustále zarážel věk 14 let.
Mé dojmy? Nevím jak to popsat jsem ohromena, odpuzena, vystrašená a krapet poučená. Myslím, že tuto knihu by měl povinně číst každý. Je to jako prevence, nebo aspoň u mne se to tak brát dá. Aspoň dočasně. Né že bych chtěla začít fetovat, ale jak je na stránkách o slečně Ch. řečeno, každý feťák se k drogám dostane přes řadu náhod.
   Kniha byla zfilmována a proto aspoň něco říci obrazem.

   Tuhle tu knížku můžu doporučit, dokonce doporučit s čistým srdce. Problém je, že na takhle dobrou knihu dlouho nenarazím. Sand mě k ní převede řada náhod.

..."   Uhasila cigaretu a nabrala směr domů. V duhu jí probíhaly myšlenky, byly různé, ale ta nejčastější vypadala jako "Co je to domov?". 

   S příchode měla, možná dětinský, zvyk, zazvonit a odemknout si, jakožto ohlášení příchodu. Neudělala to, nezazvonila, jen otočila klíčem, dveře za sebou zabouchla. Vcházela do bytu, kabát zůstal slušně vyset na věšáku.

   Překvapivě všichni byli doma. Pozdrav nepřicházel. Hlavou jí proběhlo pochopení "Proč by taky zdravili, když mi položila telefon uprostřed věty." mráz jí proběhl po                                                                                                                                                                  zádech. Nemá cenu se dívat na.hodinky... "...

   Někdy mě udivuje depresivnost mých myšlenek, ale je pravda, že každý má své nálady.

Venku už se stmívá a kolem mne je chaos. Některým lidem se prostě nezavděčím, ať se snažím sebevíc. A někdy to bolí víc, než kdyby mne jednoduše ignorovali...

Change, chance, CHAT

     ..."Jakto, že mě nemáš v přátelích na eFBéčku?? Se teď jako nebavíme?"...

   Vlastně ani nevím jak začít. V poslední době mě nepřekonatelně iritují statusy mých "přátel" i ♥přátel♥ na velmi oblíbené FaceBooku.

   Všichni píšou jaká je ohromná škoda, že dnešní děti vychvová FB, jaká je ohromná škoda, že na chatu promrhají slunečné dny, jak moc je mrzí, že své přátelství hromadným označením půlky seznamu na jedné fotce a komentováním statusů typu "Kdo mě má rád ať dá lajk". Není to hloupé? podle víc jak 50% lidí na FB asi ne. Podle mne? ANO!Je to hloupé. ANO! Je to škoda a ANO! Mrzí mě to.
   A co je faktem? Nikdo z těch lidí nesmaže svůj profil na FB. Nevyrazí si užívat si toho slunného dne.

PS: Upřímně ani já si FaceBOOK nesmažu, to přiznávám. Ale nikdy bych za něj nevyměnila slunečné dny...  

illuzion

 

...Je iluzí domnívat se, že po zlu musí nutně přijít dobro...

   Čas je pomíjiví, přítomnost je iluzí. Řeknu slovo "Teď" a než jej stihnu znova přečíst bude z něj "Před chvílí". Občas mám pocit, že běží moc rychle. Občas mám pocit, jako stál. 

   Čas je věc, kterou by chtěl mít v moci každý. Zastavit, když by potřeboval. Zrychlit ve chvílích. které mu nevyhovují.

   Čas je svým pánem...

Just NATURAL

...Outfit, dnešního všedního dne...

 

    ...Dnes vládla zvláštní nálada... 

Vybrala jsem jednoduchou kombinaci, oživenou pomocí doplňků.

 Mám ráda korálky, mám ráda náramky a v poslední době mám ráda hnědou. Čirou náhodou jsem včera oběvila náramek z dřevěných korálku, skvěle mi zpravil náladu. V poslední době se mi navíc zalíbily trička schované v kalhotách, tudíž jemná kytičkovaná krajka koloem výstřihu celý komplet skvěle oživyla a pásek s velkou sponou to podtrhl.

    ...Dnes vládla zvláštní nálada...

Vyšla jsem z domu, něco kolem šesté hodiny ranní. Tma a zima. Tyhle rána nesnáším, miluju to pospávání do jedenácti dopoledne, ale to je vedlejší. To co mne udivylo na dnešní ránu, bylo to, že chybělo obvyklé ticho. Jemně mě probralo a mile naladilo do nového dne ptačí "cvrlikání". Asi se blíží JARO.

Pod maskou

...Drazí přátelé, nepohrdejte nikým. Pohrdáním si pomáhají povýšenci, pozéři, ohyzdové a hlupáci, je to maska, za kterou se skrývá nicotnost, často i darebáctví, zbavuje člověka ducha, soudnosti, dobrotivosti... 





   Mít pravou tvář.  Mluvit pravdu. Ideál snad všech. Ideál i můj.
Detailem zůstává fakt, že nikdo nemluví pravdu vždy. Navíc, malá lež nikdy neuškodí. A každý někdy potřebuje svou náladu schovat za "masku".
   S úsměvem vyjít ven v dešti, když zrovna nemáte deštník, nebo snad nekazit náladu svému už tak dosti nevrlému okolí. Mnohdy je snažší, být "šťastný" bez příčiny, než smutný s důvodem.
   Druhá strana téhle mince "být pod maskou" jsou lidé, kteří se přetvařují. Lidé, kteří říkají věci, které chce jejich okolí slyšet, jet proto aby se zalíbili. Bez ohledu na to, že se jejich slova navzájem vyvracejí. Jsou to je podlí pozéři. V závěru neznamenají nic. Jen prázdné postavy, jako figurýny za výlohou. Jako stíny bez názoru, bez duše.

To co chci, to co potřebuji

...SunShine, Oh SunShine...

   Sen je jako dým, zlomek vteřiny, chvíle nepozornosti a je pryč. Roplyne se.

Sen je to co si přejeme, to co vidíme, když spíme. Ta barevná iluze v mém malém světě, která ho přivádí k dokonalosti. A co si vlastně přeji? Nejsem typ člověka, co by si přál světový mír.

   Chtěla bych bílé koncertní křídlo, postavené uprostřed místnosti s tmavými parketami a zrcadlovou stěnou naproti francouzkého okna.
   Chtěla bych vlastnit botník větší než leckterý pokoj. Možná jsem krapet materialista, ale je to můj SEN.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Pozn. pod čarou: Neumím hrát na klavír, natož tak na koncertní křídlo.

...SunShine, Oh SunShine...
   Zbývá otázka "Co potřebuji?"
Jsou tři věci, bez kterých bych nechtěla žít, nevím zda-li je opravdu potřebuji. Je jen jedna věc, bez které bych ani žít nemohla. Přátele. ¨
   Potřebuji slyšet jejich smích, jejich myšlenky, jejich nápady, jejich smutek...
Potřebuji se s nimi dělit o vše. Pokud jde o mou nejdražší, tak o vše včetně obědů, večeří a šatníku.

...If you don't know, Why you shine...
   S přáteli, které potřebuji, prožívám to co chci, a chci to, abych je měla i nadále.
Respektuji je, miluji je, naslouchám jim a mnohdy je svím "blonďatým" myšlením rozesmívám.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Pozn. pod čarou: S tou nejdražší zdílím i vlastnosti, které jsou více než stejné.