..."   Uhasila cigaretu a nabrala směr domů. V duhu jí probíhaly myšlenky, byly různé, ale ta nejčastější vypadala jako "Co je to domov?". 

   S příchode měla, možná dětinský, zvyk, zazvonit a odemknout si, jakožto ohlášení příchodu. Neudělala to, nezazvonila, jen otočila klíčem, dveře za sebou zabouchla. Vcházela do bytu, kabát zůstal slušně vyset na věšáku.

   Překvapivě všichni byli doma. Pozdrav nepřicházel. Hlavou jí proběhlo pochopení "Proč by taky zdravili, když mi položila telefon uprostřed věty." mráz jí proběhl po                                                                                                                                                                  zádech. Nemá cenu se dívat na.hodinky... "...

   Někdy mě udivuje depresivnost mých myšlenek, ale je pravda, že každý má své nálady.

Venku už se stmívá a kolem mne je chaos. Některým lidem se prostě nezavděčím, ať se snažím sebevíc. A někdy to bolí víc, než kdyby mne jednoduše ignorovali...