s Filim a úsměvem

   Omlouvám se, že se zpožděním, ale v poslední době jsem měla tak skvělou náladu. Připadalo mi marnivé ji plýtvat a ubíjet doma. Takže dnes je na programu můj drahý Filip.
   Když jsem z něj tahala informace a mozkové závity mi šrotily nové a nové otázky, kterých nebylo moc, jelikož jsem měla nějakou zabržděnou představivost, byl velmi velmi veselý, hodně se smál. jsem ráda když se směje.
   Má rád špenát, i přesto že ho nazval "zelenou sračkou. Víc než špenát má rád kukuřici s hráškem a mrkví, ovšem bez sýra. Nesnáší sýr. Pije jen víno - vypustit slovo jen by bylo na místě. Pije kávu, nepije vodu.
   Čte, ovšem nečte kraviny.
Nemá rád Auta, jakožto film. Má rád déšť. Má rád sníh, ale pouze ve vločkovitém stavu. Sníh v jiném stavu doslova nesnáší.
  Vlastní plyšového tuleně jménem Fifinka, nemá ho rád. Vlastní továrnu na EGO, je tak štědrý, že ho rozdává na potkání. Sám má nevelké ego, i když to tak někdy nevypadá.Je velmi milý, upovídaní a tak trošku truhlík.
   Má rád Fashion TV. Má rád módu. Má styl. O slově móda si myslí, že je znějící jak z první třídy. Pro slovo styl nevlastní definici, je to prostě věc názoru. Nejoblíbenější barva je bílý, prý neutrální.
    Jako malý chtěl být kuchařem nebo hercem. Má rád hudbu. Má velmi rád hudbu. Má tendenci ji komponovat a velmi často zveřejňovat. Dle mého názoru má talent.
   Nekouří. Hrozně chce vlastnit povedenou a přirozeně vypadající fotku s cigaretou.
Nevyměnila bych ho ani za ten největší botník.

Wir Kinder vom Bahnhof Zoo

   Dnes jsem konečně dočetla knihu. Knihu né moc tlustou, za to obsahově velmi bohatou.
Kniha My děti ze stanice ZOO mě osobně velmi zaujala, snad nikdy jsem se nepřistihla číst tak rychle. Jelikož je knížka podle skutečnosti, je to dosti odstrašující knížka a hlavní hrdinka Christiana je dosti odstrašující případ.
   Brala heroin a nikdy se z toho nedostala. Při čtení mě neustále zarážel věk 14 let.
Mé dojmy? Nevím jak to popsat jsem ohromena, odpuzena, vystrašená a krapet poučená. Myslím, že tuto knihu by měl povinně číst každý. Je to jako prevence, nebo aspoň u mne se to tak brát dá. Aspoň dočasně. Né že bych chtěla začít fetovat, ale jak je na stránkách o slečně Ch. řečeno, každý feťák se k drogám dostane přes řadu náhod.
   Kniha byla zfilmována a proto aspoň něco říci obrazem.

   Tuhle tu knížku můžu doporučit, dokonce doporučit s čistým srdce. Problém je, že na takhle dobrou knihu dlouho nenarazím. Sand mě k ní převede řada náhod.

ocher

   Včera neděle byla, včera byl hezký čas....
upřímně nesnáším tu písničku, ale text je vskutku výstižný. Neděli jsem strávila s Dannie, řečenou Danielou. Bylo slunečno, velmi teplo a veselo. Byl to prostě hezký čas.

tílko - NY/Amisu
sukně - 2ndhand
boy - Deichman

die(T)

    Nikdy jsem nezveřejnila článek věnovaný jídlu. Nevím jestli s tím mám začínat, ale tak pro zajímavost.
Včerejším dnem jsem začala držet už 285385947439 dietu. Je to zábavné, došla jsem k závěru, že teď už to opravdu, ale opravdu, vydržím.
   Přesto, že by se má dieta (mléčná dieta) dala přirovnat spíše k hladovce, je fajn. Je v ní "spousta" ovoce, zeleniny, šunky, odporného odtučněného tvarohu a opravdová spousta (bez uvozovek) mléka. JEdiným štěstím je, že mám ráda mléko.
   Pro představu jsem na oběd měla 150g vařeného kuřecího masa, které vypadá asi takto...

...a chutná asi jako řízek bez strouhanky, který někdo zapomněl osmažit, ale jinak je to vážně ňamka.

   Jediná věc po které mi bude smutno, jsou sušenky. Mé milované sušenky, které peču na každý blížící se piknik, sušenky, které všem (mě samozřejmě taktéž) chutnaly. 

sogood

   Pokud jde o mou maličkost, užívám si těch pár slunečných dní. Dnešního dne jsem navštívila takzvanou "hrabku", je to něco jako 2hand jen s tím rozdílem, že jde o obrovské hromady hader, mnohdy nepoužitelných hader, ale když má člověk štěstí, najde věci ještě s cedulkou z obchodu. Byla jsem tam podruhé v životě, poprvé sama, jinak řečeno bez matky. Našla jsem kouzelné pánské sako, chci ho hrozně dlouho, ale nové klasické sako by mě vyšlo dosti draho na to, co s ním po koupi zamýšlím. Pak nějaký svetr, bez těch to prostě nejde, a kouzelnou sukni, ale ta ještě musí projít pár úpravami.
   Tímto jsem asi zhrnula dnešek, dále jsem byla venku s míma drahýma, s Filim a Honzíkem. Mám je moc ráda, je s nimi legrace, mají vkus a většinou zdílejí mé nadšení.

Říkají si optimisti, ti co žijí ze dne na den.
Ach Ameriko jaké jsou tvé sny, tvé krásy?
Říkali si optimisti, teď možná leží v hrobě.
Ach Ameriko. Jaká je tvá noční můra?



S as Strawberry

   Tímto představuji chlapce. Jeho pravé jméno je Jan, to levé zní Joe Srawberry. K dokonalosti levého jména se dopracoval za pomoci „éry žůžo FB jmen“. Nežli za módní výkřik do tmy považuje tuto éru za pokušení aspoň minimální anonymity, potřebu ochrany své osoby, svých názorů.
  Od mala chtěl být kytaristou. Momentálně je hercem. Kytara byla zvolena jakožto povinný hudební nástroj.  Kdyby mohl, nic by zpětně neměnil. Uznává nepsané pravidlo, že vše co udělal, udělal proto, že chtěl. A pokud nechtěl, pokouší se to změnit momentálně nebo se s tím smířit.
   Zda-li věřil na Ježíška či ne, si nepamatuje. Za to však uctíval Krtečka. Díky jeho existenci týden nemluvil se svou mum. Když okopávala záhon, omylem ukopla i krtka, čímž pádem ho zabila. Jan si myslel, že to byl pohádkový Krteček. Mimo krtečka taky „žral“ Pokémony, jakožto každé správné dítě. O Digimonech si myslí, že je to směšná kopie, nicméně sledoval je, jakožto každé správné dítě.
   Má rád Petra Pana. kresleného. Nevěří na víly.
   Mezi jeho oblíbené věci patří kytara a žlutý plyšák původem z nějaké pohádky, neví z jaké, říkal mu „čilin“, neví proč. Jeho oblíbené barvy jsou fialová, oranžová, zelená a modrá.
  Miluje špenát. Dost často pije kávu nebo černý čaj s mlékem. Nesladí. Kouří, pije – většinou pivo. Jí maso. Nejí snad jen olivy, dršťky, některé houby, chobotnice a ústřice.
   Pokud jde o svět písmen, slov a vět. Má radši poezii. Malého prince četl třikrát.
   Poslouchá tak široké spektrum hudby a dokonce i sám tvoří, že menší krámek s CD nemá takovou kapacitu. Nemá hudební oblíbence, miluje hudbu obecně. Bez ní by umřel, je na ní závislý, když ji neposlouchá, tak si zpívá.
   Nevěří na hell/heaven. Nevěří na pověru o černé kočce. Věří, že když chytí chmýří ze stromu, přinese mu to štěstí. Věří v reinkarnaci, karmu a veškeré duchovno.
   Báječně se s ním povídá a považuji ho za milého mladíka.

grey day

   Co říci úvodem? Nejméně týdenní těšení na perseidy je fuč. Naše krásné nebe schovaly mraky a začla bouřka. Po dněku a včerejšku jsem tak trochu dead. Půl dne na bruslých a půl na jehlách. Né že by mě bolely nohy, to né, na to si nestěžuju, ale přecejen je to fyzicky náročný.
   Včerejší fotky uvidíte, až tohle dočtete (nebo přeskočíte), dnešní budou až ke mě doputují pomocí zdlouhavé internetové cesty.
   Mimořádně nepiju kafe, ale kakaíčko. Mám občasné chutě číst si Alenku v říši divů pod peřinou s baterkou a dělat jak je to hrozně zakázaný. Mám chutě věšet se za nohy alá netopír a myslet si, že jsem dobrá. Mám chutě nakreslit si dveře na stěnu křídou a říct "pá". A v neposlední řadě ze zásady vařím jen podle kuchařek Barbie a Medvídek Pů.

prago..

I like it!

nátělník - NY
legíny - F&F
svetr - H&M
boty- Deichman

A pro všechny pověrčivé. Nebo pro všechny co nemají rádi číslo 13.

Tohle je číslo popisné mého domu.

Opravdu si nemyslím, že by nosilo smůlu, zatím jsem živá, zdravá a náležitě si to užívám.

dear D.

   Poprvé v životě jsem uvařila kafe, které tak nedobré, až je skoro nepitné. No prostě žádné "nom nom".
Tímto příspěvkem zahajuji řadu příspěvku označených štítkem "věnováno". Budou to příspěvky pro určitou osobu a o určité osobě. Pěkné čtení přeji a ať v těchto osobách najdete stejné zalíbení jako já.

Rozhodla jsem se napsati příspěvek oslavující drahou Danielu. Opravdu chce, abychom jí říkali Danielo.
   Nesnáší slovo Danča, nepije kávu a hrozně ráda nosí kostkované košile, tedy aspoň dle mého názoru. Pokud je nenosí hrozně ráda tak aspoň často. Mám ráda její kostkované košile.
   Má obličej posetý pihami a nesnáší je, nechce je. Mám ráda i její pihy. Aspoň že nenosí tuny make-upu. Nenosí žádný make-up. Nenosí 5687934578478 vrstev řasenky, aby měla řasy až do nebe. Nenosí linky, rudou rtěnku tvářenku. Je krásná a má pihy, tudíž je ještě krásnější.
   Ráda čte. V poslední době neoblomě zahryzlá do Narnie a světa za tajemnou skříní. Neupřednostňuje knihy, ve kterých se nějak vyskytuje paralelní svět. Nečetla Malého prince, spáchala tím smrtelný hřích, ale slíbila, že to v nejbližší době napraví.
   Měla ráda Amy Winehouse, kdyby žila a ona by měla možnost ji znát osobně, chtěla by. Líbili se jí její nohy, musím uznat, že Amy má pěkné nohy. Dle názoru drahé D. byla Amy vtělení výstavní feťačky, ale byla krásná. A měla zajímavý hlas.
   Jako malá měla jednu panenku Barbie, avšak nedopadla dobře. Chtěla být doktorkou a zachraňovat životy.
Nikdy nevěřila, že při sfouknutí svíček na dortu se jí splní přání. Z praktických a bezpečnostních důvodů od páté třídy neměla svíčky na dortu. Dodnes věří na Ježíška, nezná Velikonočního zajíčka a Mikuláš jí zklamal jelikož měl plnovous z vaty (nesnáší vatu). Jako malá měla ráda Zoubkovou vílu.
   Ze série světově oblíbených knih a filmů Herryho Pottera nečetla ani jednu knihu(což jí nemůžu vyčítat, četla jsem kousek jedné) a viděla jen tři filmy, slíbila, že to dožene.
   Nemá ráda špenát, miluje oříškovou čokoládu a věří, že se jí splní jejich 101 přání zapsaných v deníčku.
Její slovník zná frázi "Milý deníčku" a často píše větu " Milá , přemilá maminko okamžitě polož tento deníček a opusť mé komnaty".
   Je neustále vysmátá a za to všechno jí mám hrozně, hrozně ráda.

picnics are moving

   Jak už jistě víte miluju pikniky a vše co k piknikům patří. Dnes jsme opět uspořádali "Snídani v trávě", místem určení byl Cvilín.

   Jistě že jsme nakonec seděli na trávě, a ne na betonových schodech, jistě že jsme ndošli až na ten kopec, a neseděli jsem asi 203 schodů pod ním, jistěže jsme si nrozdělali tu deku, kterou jsme samozřejmě měli.

Shrnuto - podtrženo, nic nebylo jak mělo být. 

   Původní čas srazu byl 7:30, samozřejmě jsem dorazila pozdě, jak jinak taky. Doufám, že mí drazí přijali omluvu.
   Snídaně se skládala z nektarinek, mých pokusných ovesných sušenek a borůvkové ovesné kaše, kterou uvařil Honzík. Nechyběli hektolitry kávy a chyběla voda.
   Celé dopoledne jsme jedli, pili, fotili, kouřili a smáli se. Nemalou část dopoledne jsem strávila otvíráním malinového piva za pomocí klíčů, zapalovačů, jiných vršků a bůhví čeho ještě, ale výsledek stál za to.
Všechno jídlo bylo povedené, obzvláště Honzíkova kaše mi moc chutnala. Sušenky prý taky byli dobré.
   Nevím co ještě dodat snad jen to, že And má psa, tedy mum od And má psa a ten pes byl s námi. Celou cestu tam jsem ho nesla, byla tak roskošná(je to holka no). Slyší na jména Dixie, pipi nebo na slovní spojení "krávo poď sem" (poslední slovní spojení není moc časté).
Shrnuto - podtrženo, nezbývá než konstatovat, že opravdu miluju pikniky. Mám k tomu své pádné důvody a ty se jen utvrzují s každým dalším piknikem.

"po kom, po čem?"
výstižný název outfitu
košile - po milém bratrovy
kraťasy - bývalé od mum
boty - Deichman
brašna - poklad babičiné skříně
brýle - věnované Bárou

keep calm & smoke cigarets

a pes jménem Dixie

silence

   Přesně před 90ti lety, svět opustil jeden z nejlepších operních pěvců, Enrico Caruso. 

A minutou ticha mu vzdávám hold.

R.I.P

not stray

   Užila jsem si den. Den plný chození, mluvení, focení a cigaret.
Pokusím se svůj den přiblížit fotkama, nic jiného mi totiž nezbylo. Snad jen prázdný hrnek od kafe a nedopalky od cigaret.

milý Matěj

každej chtěl pálit Marlboro, 

nic nebylo cenější než smích

And, Anrei, Andrea, AndreyQa
jednoduše řečeno má drahá milovaná