Mechanický pomeranč dočten a jako u každé knihy mi je hrozně líto, že jsem jej dočetla. Loučit se s hrdiny bývá velmi těžké.
Avšak u postavy Alexe, zvráceného pubertálního milovníka hudby, to bylo divné loučení z dějem. Na konci jsem přemýšlela, zda-li ho mám litovat nebo celým srdcem odsoudit. Měla jsem dostatečné důvody k obojímu.
Do této chvíle jsem se nerozhodla, ke které variantě se připojit.
Celou knihu vlastně vypráví sám Pokorný Vypravěč Alex DeLarge, který po nocích se svými frendíky přepadává překvapené spoluobčany, rabují obchody, znásilňují ženy. Paradoxem je, že po téhle každovečerní dávce supernásilí, milý Alex příjde domů, šťasten, a pustí si hudebního velikána Beethovena a jeho devátou.
Ale jak se říká,nad každým jednou spadne klec. Našeho Pokorného Vypravěče zavřou za vraždu a jediným rychlím způsobem jak se dostat ven je odvykací kúra. Mozek nesnese ani pomyšlení na násilí.
A naneštěstí jediným způsobem, jak se vyléčit, je sebevražda. Né, neumře, ale vládě, která ho na tu onou kúru poslala, konečně došlo, že je to ta nejhorší věc, kterou mohla udělat.
Celým dějem se proplétají problémy týkající se politického systému.
A skončí to tak, že malej Alex vyroste, uvědomí si, že je asi už moc velkej na to, aby s novýma frendíkama raboval obchody a přepadával nevinné spoluobčany.
No, bylo mi doporučeno přečísti. Přečetla jsem a doporučuji dál.
Žádné komentáře:
Okomentovat