No. podle mých výpočtů byste se měl už pomalu cítit zase v pořádku.
Piju. Žiju! Ale.. Jednoho vskutku krásného dne stejně zhniju.
Máme týden do Vánoc. Nemám koupený ani jeden dárek, nepeču cukrový a nestihla jsem každoroční Vánoční trhy plné vůně svařeného vína a zvuku zvonků.
Jako omluva za tohle všechno je psychické rozpoložení mé maličkosti. Jsem opravdu šikovný člověk, zakopávám o patníky a padám na beton (doslova). Připadala jsem si tak trochu jako choť pana Frankensteina.
Ovšem na kráse mi to opravdu neubralo, nebo spíše na egu.
Za dobu strávenou doma, jsem stihla shlédnou filmy jako Americká krása, Melancholia nebo V jako Vendeta. Jsem jimi unešena, jsem šťastná, že jsem je konečně viděla.
"a idee, ty nelze zastřelit". Miluji tu větu, protože v sobě skrývá moc, sílu ducha. Oblíbila jsem si postavu Lestera, nesmíří se s osudem, nehraje divadlo "sladkého" předměstí.
Neštěstím ovšem zůstává, že jsou to jen filmy, jen herci a kouzelné příběhy.
Žádné komentáře:
Okomentovat