Je velmi milá. Taková holka modrooká. Umí mluvit, psát, smát se a rozesmát mne. Fotí kouzelné fotky a bez mučení přiznávám, že většinu mích fotek fotila ona. Přírodní talent, přírodní krása. Pihy! Ale má je pouze v létě a jen ve chvílích bez make-upu.
Je pravdou, že spotřebu její řasenek by jí mohla závidět i panenka Barbie. Řasy až do nebes, bílá jak stěnový, tváře v barvě melodramatických růží.
Hodně čte. Knihy, noviny, módní magazíny, blogy a blogspoty, snad vše co se dá číst. Miluje Malého prince, jeho příběh, snad i jeho planetku, lampáře, lišku a smějící se hvězdy, snad i rozmazlenou květinu.
Jednou z ní vyroste herečka, a že tomu věří. I já tomu věřím, je talentovaná. Frázy "Přeji hezký den" je schopna zařadit za jakoukoli větu.
Má talent snad na všechno nepraktické. Umí háčkovat. Neumí zatloukat hřebíky. Za to má cit pro módu.
Od kreslení slečen bez očí již pokročila, slečny sice vypadají stále stejně, ale přes zavřené oči se k těm koukajícím nakonec propracovala.
Mám ji velmi ráda, i když to tak mnohdy nevypadá. Díky této sličné slečně jsem objevila více než mnoho kouzelných věcí. Myslím, že mě naučila být taková jaká jsem. Je to něco jako inspirace.
A inspirace říkám úmyslně. I přesto, že ji mám tak ráda, nechtěla bych být stejná jako ona. Snad proto, že by svět neunesl dvě tak kouzelné slečny.
Žádné komentáře:
Okomentovat